Když někdo umře, je to povětšinou smutná událost pro jeho rodinu, kamarády a známé. I když nemáme dotyčného rádi, tak mu nepřejeme hned ty nejhorší konce. Anebo to nemyslíme doopravdy, je tak nadáváme, hartusíme, vztekáme se anebo to úplně přejdeme a tváříme se, že je nám to úplně ukradené

         Najednou přišla zpráva, že zemřel člověk, vůdce sametové revoluce, bojovník za lidská práva, dramatik, prezident Václav Havel. Všude jsou fotografie, filmy i články, které nějakým způsobem hodnotí, popisují jeho činy, dílo i život, který žil. Nechtěl jsem psát co všichni jiní. Vzpomínal jsem, kdy jsem to jméno Havel poprvé uslyšel. Asi to bylo v rádiu ,,Hlas Ameriky“. Vysílání začínalo pravidelně v devět večer a tehdejší komunistická vláda ho na rozdíl od stanice ,,Svobodná Evropa“ nerušila vojenskou technikou a stanice šla normálně poslouchat.

            A tak jsme se dovídali o Chartě 77, o nespravedlivě zavřených lidech pro svoje politické názory, o různých akcích, které se pořádaly v režii politické opozice. Často bylo slyšet jméno V. Havla v různých souvislostech, ale já jsem ho osobně nikdy neviděl, ba ani na fotografii.

Najednou přišel 17.listopad a na tribuně mezi jinými hovořil V. Havel, lidé mu tleskali a křičeli,přišlo několik desítek tisíc lidí a čekali. Kdo dokáže vyjádřit pocity nás, lidiček co jsme chodily z práce po čtvrté hodině odpolední cinkat klíčky. Tedy až po pracovní době, že ano.

Poznávali jsme nové tváře v politice, vedla se diskuse o všem možném, měli ale i pochybnosti o prezidentových politických i osobních krocích. Bylo vidět, že nejen politika a diskuse o ekonomice jsou náplní života nové politické garnitury. Mnohé věci se nám zdály divné.

Tak třeba přemrštěná, problematická amnestie, souhlas s bombardováním v Srbsku- to vyvolalo mezi lidmi spoustu dalších polemik a protichůdných názorů. Třeba i to, že měl nadstandardně kladný vztah k něžnému pohlaví. Tedy ,,prý“.

Prezident Havel měl asi mnohé slabosti, dělal chyby – prostě to byl normální člověk, bojovník za svobodu našeho národa, za pravdu, za lásku. Měl podporu svých přátel, otázkou je ,  jak by se bez nich zachoval v těžkých chvílích, nebýt této široké podpory.

Najednou ho znal celý demokratický svět. Světoví politici se s ním chtěli setkat, pohovořit či stisknout  pravici. Stal se z něho symbol. Později se mu i někteří ,,dobří Češi“ posmívali, tupili a nadávali, takový svět co on propaguje, je prý jen naivní představa.

Když jsem se z televize o jeho smrti dozvěděl, bylo mi to líto, úplně jednoduše a lidsky jsem byl z té zprávy nešťastný i když jsem ho osobně nikdy nepoznal.