Když někdo nastupuje do vězení a ví, že je nevinný, nemá asi zrovna dobré pocity. Když někdo nastupoval na dvouletou prezenční službu za socialismu, neměl asi také dobré pocity. Sice mu říkali, že je to čestná povinnost mladého muže, ale kdo by chtěl v sedmdesátých letech bojovat s imperialisty, tudíž s americkou armádou? My ne. Ale všichni jsme toho 30. září 1975 mlčeli, někdo totiž byl již v Praze tak společensky unaven, že mu to bylo jedno, někdo se na nádraží loučil se svou dívkou či rodinou. Já jsem doma sbalil pár věcí – tedy hlavně povolávací rozkaz, doklady, pár stokorun tvrdé československé měny, rozloučil se s matinkou a vyrazil. Read more…