Na základce probíhala od čtvrté třídy výuka ruského jazyka. Byla to výuka povinná, odebírali jsme v ruštině i nějaké časopisy, to abychom žili asi v aktuálním světě sovětských lidí a sdíleli s nimi radosti a drobné starosti jejich socialistického života.

Read more…

     V jedenácti letech jsme s kamarády objevovali ženu, dívku jako něco, co naše planoucí hormony potřebují k životu. Soudruzi na našem sídlišti i v našem městě ba snad v celé republice nepovolili ani náznak obrázků nahých žen. Noviny a časopisy na svých stránkách ukazovaly kypré svazačky, ty ale byly zcela oblečené a fantazii na žádné téma neprobouzely.

To nás kluky hrozně štvalo, že nemáme u nás v republice vůbec nic zajímavého. Jo, prý hrady a zámky, to je mi teda vzrůšo !   Občas někdo přinesl zahraniční časopis na bílém křídovém papíru a tam nádherně barevné fotky krásných dívek. Ovšem byly to jen a jen fotky. My jsme se chtěly podívat na opravdovsky nahatou ženskou Read more…

                   V roce 1971 byla kontrarevoluce v Československu již zcela ,,zdravými “ socialistickými silami zažehnána, pomocníci našich soudruhů ze Sovětského svazu se pevně uhnízdili na vojenských základnách v naší republice, naši komunisté navazovali opět družbu se ,,správnými“ lidmi , takže ,,normalizování“ společnosti bylo v ,,úspěšné“ konečné fázi, stabilizace ve všech oblastech života byla na dosah. To se týkalo samozřejmě našeho školství, takže my dospívající čtrnáctiletí, patnáctiletí jedinci už předtím pozorovali, jak naší devítiletku opouštěli oblíbení učitelé.   Odešel náš trenér a propagátor košíkové, učitel tělocviku a přírodopisu Zdeněk Zajíček, ten byl vyhozen a začal se živit jako řidič. Odešla i naše třídní učitelka paní Koštejnová, odešli i jiní učitelé a nově příchozí vyučující začali propagovat novou linii. Read more…

Mám mladšího bráchu o osm roků. Když mě bylo čtrnáct, tak jemu, hošíčkovi roztomilému, bylo šest. Narodil se v půlce září a tak ho chtěli vzít do základní školy až od sedmi let. V šedesátých letech bylo dětí všude dost, až moc, bylo i jen odpolední vyučování, protože se děti do školy prostě nevešly. Škola měla proto rozhodující slovo, kdo ,kdy a do jaké třídy bude zařazen, bude – li povolen odklad tak, aby dítě chodilo třeba až od sedmi let do první třídy. Read more…